Tato hříčka vychází z jednoduchého zadání:
Úkolem je uvázat na provazu jednoduchý uzel (očko), přičemž oba konce provazu jsou pevné.
Je jasné, že takto formulovaný úkol prostě splnit nejde. Proto si omezení trochu zmírníme:
Pevné konce realizujeme tak, že v okamžiku, kdy konec provazu uchopíme do ruky, ruka již provaz nemůže pustit ani přehmátnout.
Teď už je úloha řešitelná. Jen bude třeba zahýbat moskovými závity. Podíváme-li se na uzel (očko), vidíme, že je vytvořen ze závitu provléknutím volného konce. Ten však nemáme. Co s tím?
Zadání nic nepraví o tom, jak a kdy má být provaz uchopen. A to je cesta k cíli. Napadají mě dvě řešení:
Tak to byly postupy snadno zopakovatelné každým pozorovatelem. Teď přijdou na řadu dva postupy z říše manipulací. Pokud je tož bude opakovat nepoučený člověk nebo jen trochu méně pozorný pozorovatel, unikne mu podstatná drobnost a, ač si bude myslet, že opakuje přesně to, co jste dělali Vy, uzel nezíská.
Oba následující postupy je potřeba, jako každý trik předváděný publiku, dobře nacvičit. Cvičte nejlépe před zrcadlem, nekoukejte na ruce, ale pozorujte se v zrcadle. Triky budete provádět třeba uprostřed hloučku diváků, budou tedy v minimální vzdálenosti a mohou vidět každou drobnost. Cvičte proto tak dlouho, až získáte naprostou jistotu a trik provedete tak rychle, že bude těžko pozorovatelný i pro Vás.
Dalším usnadněním je odvádění pozornosti. Diváka upoutává pohyb. Pokud chcete pravou rukou udělat něco, čeho by si divák neměl všimnout, udělejte napřed výrazné gesto levou rukou a když se oči diváka zaměří na levou ruku, konejte drobným rychlým pohybem rukou pravou.
A ještě jedna drobná pomůcka a pak se vrhneme mezi obratné prstíky. Mozek člověka vyhodnocuje informace přicházející od oka způsobem, který můžeme zneužít ve svůj prospěch. Oko nedokáže být zaostřeno na pohybující se předmět, ale ostří v jakémsi malém časovém intervalu a mozek pro Vás vytváří iluzi, že vlastně vidíte podrobnosti po celé dráze pohybujícího se předmětu. Navíc se hůř sledují předměty měnící vzdálenost od oka než předměty pohybující se podél pozorovatele. To si pamatujte a pokud budete chtít udělat něco, co má zůstat skryto pozorovateli, snáz dosáhnete svého cíle rukou, která se bude pohybovat směrem k nebo od diváka.
A máme tu další hříčku. Vyberte dva neznalé dobrovolníky a vezměte dva provazy délky mezi jedním a dvěma metry. Délka není příliš důležitá, ale kratší provaz je zajímavější a veselejší pro diváky.
Jedním provazem svažte zápěstí jednoho dobrovolníka tak, aby konec provazu byl uvázán vždy za zápěstí a mezi rukama byl volný provaz. Pak udělejte totéž i s druhým provazem a dobrovolníkem, ale než uvážete druhý konec k druhému zápěstí, provlékněte konec mezi rukama prvního dobrovolníka.
Teď jsou dobrovolníci spojeni přes provazy a jejich úkolem je oddělit se od sebe, aniž by kterýkoli z uzlů rozvázali.
Většinou se dobrovolníci začnou vzájemně přelézat a podlézat a výsledkem může být dobrý "šmodrchel". Pokud nejsou provazy moc dlouhé a při přelézání je potřebná jistá obratnost, je jejich snaha zábavnější.
Správné řešení spočívá v uchopení ohybu druhého provazu (ne svého) v místě, kde kříží můj provaz. Ohyb pak vsuňte na vnitřní straně zápěstí směrem od těla k prstům pod provaz uvázaný okolo zápěstí a převlékněte jej přes prsty na hřbet ruky. Když druhý "hráč" roztáhne ruce, provaz se uvolní. Jen se musíte naučit zvolit to správné zápěstí, protože pokud to uděláte na špatném, soupeřův provaz se okolo vašeho omotá ještě jednou, místo aby se uvolnil.