Tak výlet do historie máme za sebou, etiketu nechám stranou a než se vrhneme na vázání uzlů, musím vysvětlit ty shluky nesrozumitelných písmen, jichž jste si jistě v seznamu všimli.
Když jsem do svého přehledu uzlů začal řadit i uzly vázané na kravaty, narazil jsem na problém. Ony všechny uzly vypadají ve svém výsledku hodně podobně, a když se to tak vezme, tak se i velmi podobně vážou. Problém byl v tom, že kresby (a později i fotky) znázorňující vázání, byly každá jiná, každý uzel byl znázorněn jinými kroky, a porovnávat, zda příslušný uzel již ve sbírce mám nebo ne, byla hnusná práce náročná na soustředění a pečlivost.
Když jsem jednou porovnával nějaký uzel a již po několikáté jsem se v nákresech ztratil, rozhodl jsem se uzly nějak roztřídit a případně klasifikovat.
Teprve nedávno jsem zjistil, že jsem vlastně vynalezl "kolo", protože velmi podobnou, trochu podrobnější, klasifikaci vymysleli pánové Tomas Fink a Yong Mao z Cambridge University, kteří navíc vytvořili matematický model pro simulaci kroků používaných k vázání kravaty, výpočet velikosti, symetrie a vzhledu uzlu. Stanovili maximální počet kroků na 9 (asi došli k názoru, že víc si normální člověk nemůže zapamatovat) a tak vytvořili 85 možných (různých) kravatových uzlů. V tomto výčtu jsou i všechny klasické uzly. Svoji teorii a výsledky publikovali v květnu 1999 a vydali i několik (2?) knih s popisem vázání všech 85 uzlů. (Nemám ani jednu :-), má-li ji někdo z vás, ozvěte se mi, prosím. Zdá se mi, že pominuli uzly vázané úzkým koncem kravaty a chtěl bych si to ověřit. Kupovat kvůli tomu knihu za 7 dolarů se mi nechce.) Zájemce o matematickou teorii odkazuji na jejich stránky, například na tuto.
To byla taková drobná odbočka a nyní zpět k dělení a symbolům. Všechny uzly znázorňuji tak, že první obrázek zobrazuje první překřížení úzkého a širokého konce tak, že široký konec je vlevo a úzký vpravo. Nedá moc práce zjistit, že uzly se na kravatě vážou buď lícem nebo rubem kravaty nahoru a podle, podle toho je široký konec nad nebo pod úzkým koncem. Pokud je aktivní konec (to je ten, kterým se uzel váže) ten úzký, je nahoře široký konec při vázání rubem nahoru a úzký konec je nahoře při vázání širokým koncem.
Mějme tedy třeba uzel Four-in-hand, jehož symbolický zápis je:
4.1 L:RLHp
Přeskočím čísla na začátku, o nich později, a budu se věnovat písmenu (obecně písmenům) před dvojtečkou:
| L | lícem nahoru, váže široký konec a je nad úzkým |
| R | rubem nahoru, váže široký konec a je pod úzkým |
| Lu | lícem nahoru, váže úzký konec a je nad širokým |
| Ru | rubem nahoru, váže úzký konec a je pod širokým |
Písmena za dvojtečkou symbolizují jednotlivé kroky při vázání. Každé písmeno říká, kam, do které oblasti, se aktivní konec má přesunout. (To, zda při tom bude křížit horem nebo spodem není třeba zapisovat, vždy je to opačně než při předchozím kroku a první krok je dán písmeny před dvojtečkou.)
| H | nahoru |
| L | vlevo (z pohledu na vázajícího) |
| R | vpravo (z pohledu na vázajícího) |
| p | závěrečné prostrčení |
Prostým porovnáním těchto schématických zápisů jsem tedy schopen snadno a rychle zjistit, zda dva uzly jsou totožné či nikoli. Dokonce ani na uvázání nepotřebuji nákres, stačí si zapamatovat příslušnou sekvenci znaků :-)
A ještě drobnost: většinou je možné postup HRLH zaměnit s postupem HLRH, aniž by došlo ke změně vzhledu uzlu, i když se fakticky o jiný uzel jedná.
Zbývá mi ještě vysvětlit ta čísla. Ta charakterizují složitost uzlu a převzal jsem je od výše zmíněných pánů fyziků. První číslo udává celkový počet kroků (tedy vlastně písmen za dvojtečkou) a druhé udává, kolikrát se v zápisu objeví písmenko H.