Kumihimo

Na úvod upozorním, že tato oblast je pro mě jen okrajovou záležitostí, protože se de facto nejedná o žádné uzly. Proto tvorbu této části odsunuji až někam na jedno z posledních míst (nedonutí-li mě moje dcery jinak) a zájemce odkazuji například na běžně dostupnou knihu Gabriely Markové Splétání technikou kumihimo nebo na její webové stránky, kde však z pochopitelných důvodů nejsou tyto techniky příliš popsány. Čerstvě (2007) vyšla drobná příručka v edici Topp ([D14]), kterou také doporučit.

Chybějící obrázky budu postupně doplňovat, nedejte se zmást tím, že místo některých se zde zatím zobrazují jen symboly chybějícíh obrázků.

Kumihimu je asi jedno a půl tisíciletí (plus mínus nějaké to století, ale co nám na tom záleží, stejně je starší než Vy i já) stará japonská technika používaná k vytváření plochých, dutých nebo oblých šňůr a pásků, většinou ozdobného charakteru. Ovšem jiné národy používali podobných technik i k ryze praktickým účelům, jako byla třeba výroba praků. Vytváření vzorů má v Japonsku dlouholetou tradici a bývaly doby (možná jsou ještě i dnes), kdy některé vzory mohli nosit jen příslušníci jistého společenského postavení.

Ačkoli jméno techniky pochází z Japonska, je tato technika známá i jinde po světě, například v Peru, ale i Evropa má podobnou techniku.

Existují postupy, které vytvářejí kromě pletenců tradičního kruhového průřezu také průřezy troj a více hranné, ploché, pravidelné či nepravidelné. Při hledání vhodného pletence můžete klást důraz na barevný obrazec, který je na pletenci, nebo na samotný průřez či na oboje dohromady.

Používané pomůcky, materiál

Co splétat, používaný materiál

Splétat lze prakticky jakýkoli dostatečně ohebný materiál: přízi z různého materiálu, provázky, bavlky, drátky, bužírky používané ve scoubi, kožené řemínky a podobně. Krásně vypadají například pletence ze saténových šňůrek. Ty se prodávají v obrovském množství barev a jsou na cívkách, takže není problém si ustříhnout potřebné délky.

Na splétání se nehodí materiály, které jsou pružné a protahují se. Obtížně se z nich plete a špatně se dosahuje rovnoměrného utažení všech pramenů.

Pokud kladete důraz na vzory na pletenci, je důležitá barevnost splétaných pramenů. Je dobré si vyzkoušet počáteční rozložení barev, aby výsledek odpovídal vaší představě. Některé vzory jsou dobře použitelné i v jednobarevném podání, v tom případě lépe vynikne struktura pletence ze silnějších pramenů. Nebojte se zkoušet, zkoušet a zkoušet, objevíte nevídané.

Stav

Není to sice nezbytně nutné, ale tradičně se ke splétání používají různé typy stavů. Stavy slouží k tomu, aby pro splétání bylo možné použít obě ruce a také se s jejich pomocí snáz udržuje přehled a pořádek mezi splétanými prameny. Stavy se od sebe liší tvarem, směrem a způsobem vedení jednotlivých splétaných pramenů i výsledného pletence. Zároveň používají různý tvar podložky, na které jsou splétané prameny rozloženy. Na naždém typu stavu existují pletence, které na jiném typu uplést nelze. Zde budu uvádět jen techniky na stavu marudai, který lze snadno nahradit například kartonovou kartičkou se zářezy po obvodu, kterou můžeme připevnit třeba na kartonovou krabici. Jako náhradu můžete samozřejmě vyzkoušet cokoli vhodného, co vás napadne: pivní tácek, nepoužitelné CD, krabičku od trojúhelníčkových sýrů, ... Nápadům se meze nekladou.

Skutečné stavy, ne naše náhrady, jsou většinou ze dřeva. Místa, se kterými prameny přicházejí do styku, jsou vyleštěna do hladka, ale nejsou nalakována. Hladký povrch je nezbytný pro bezproblémové klouzání vláken, zváště pokud jsou velmi jemná nebo s roztřepeným povrchem.

A ještě drobná poznámka k velikosti horní destičky stavu nebo velikosti kartičky. Čím větší je, tím jsou nezapletené prameny dál od sebe a méně se zamotávají. Na větších stavech zase bude trochu větší zbytek nepoužitých pramenů – splétat jde jen dokud prameny ještě visí dolů po obvodu stávku. Také je na uložení větších stavů potřeba více prostoru v našich často již tak přeplněných domácnostech.

Mobidai

Již delší dobu a nyní i u nás se prodávají zvláštní destičky mobidai. Tyto destičky byly vymyšleny jako náhrada za tradiční stav marudai, pohodlněji se s nimi manipuluje, lze je snadno přenášet, zabírají měně místa a hlavně se na nich fakt snadno plete, protože destička má po obvodu zářezy, do kterých se jednotlivé prameny zastrčí a ony v nich pevně drží. Zjednodušuje se tím stejnoměrné utahování všech pramenů.

Podobnou destičku si můžete vyrobit sami z tvrdší pěnové gumy, kterou dostanete třeba v prodejnách kutila.

V prodávané sadě je u destičky mobidai také vymakaný způsob popisu pletení, který je zaznamenán přímo na šabloně, ta se přikládá na destičku. Každý vzor a pletenec má vlastní šablonu, ale stále na stejné destičce. Vtipné řešení. Navíc všechny ostatní způsoby zápisu, s kterými jsem se dosud setkal, jdou na tuto šablonu celkem v pohodě převést, takže pak můžete mít zásobu šablon a nemusíte si pamatovat postupy splétání. Mám to vyzkoušeno u jednodušších pletenců, se složitými postupy s mnoha prameny bude asi problém, ale my se tu zabýváme základy a pro ty je to ideální řešení.

Šablona se ke kolečku připevní takovým nákružkem, který se zasune do středového otvoru a jeho osazení pak drží šablonu přitlačenou ke kroužku.

Pro šablony, které není třeba během pletení posunovat proti kroužku je možné nákružek nahradit špendlíkem a šablonu ke kroužku připíchnout. V tom případě volte krátké špendlíky nebo je zapíchněte až po hlavičku, ať se vám nepletou při pletení (trochu si ale poškozujete šablonu).

S úspěchem jsem aplikoval tradiční postup pletení na stavu marudai na tuto destičku. Udělal jsem si vlastní šablonu, která však nemá na sobě zaznamenaný postup způsobem, který používají prodávané šablony. Místo toho jsem na šabloně očísloval používané zářezy a mám v podstatě marudai. Oproti marudai mi však destička mobidai krásně přidržuje prameny a plete se tak velmi pohodlně.

Cívky, špulky, paličky

Při pletení je výhodné mít každý pramen navinutý na nějaké cívce, špulce nebo něčem podobném, aby pramen měl dostatečnou délku a přitom se s ním dobře manipulovalo. Při používání jemnějších materiálů se navíjí na cívku i několik pramenů současně, plete se pak se všemi najednou jako s jediným pramenem.

K navíjení se mi osvědčily paličky používané při paličkování (není nutné používat krycí pláštík), ale podobnou službu udělá i dřevěná špulka nebo váleček třeba z dětské stavebnice a v nouzi také papírový svitek, krabička od filmu či podobně. Opět se nápadům meze nekladou - v námořnické praxi k tomuto účelu dobře posloužily hřebíky.

Výhodné je, aby cívky (nebo to, co je nahrazuje) byly těžší a svojí vahou napínaly prameny při pletení. Krabičky je možné zaplnit třeba skleněnými korálky a tím je učinit těžšími. Do dřevěných válečků můžete vyvrtat díry, ty zaplnit rybářskými olůvky a pak díru přelepit izolepou. Papírový svitek můžete zatížit třeba kovovým klipsem, který se používal na zatížení konce vyvolávaného filmu při jeho sušení.

Závažíčka

Na již upletený konec pletence se zavěšuje protizávažíčko, aby pletenec zůstal napnutý. Je možné použít také malý plátěný sáček naplněný olůvky. Vlastní závažíčko lze zavěsit pomocí kancelářské sponky, drátku ohnutého do S, snado se pracuje s klipsem. Na obrázku je závažíčko z krabičky od filmu naplněné matičkami.

Popis základních technik a způsob zápisu

K čemu by bylo umotání nádherného pletence, kdybychom jej nedokázali udělat opakovaně. Pro opakované pletení je dobré si tedy vytvořit nějaký způsob zápisu. Těch určitě existuje celá řada, klidně si navrhněte svůj. Já zde budu používat ten, který jsem si vymyslel a vyhovuje mi nejvíce (alespoň pro většinu pletenců). Napřed ale trochu novinka:

Zápis na šablonách pro destičku mobidai

Na šablonách pro destičku mobidai je vhodný jiný způsob zápisu, ten je jednodušší a tak s ním začnu. Když se podíváte na šablonu na obrázku, vidíte radiální čáry, které znázorňují jednotlivé prameny. Některé prameny jsou označeny číslicí a písmenem. Číslice značí pořadí manipulace s pramenem, písmeno a jeho počáteční a b koncovou polohu. Abych byl názornější, tak začneme pramenem 1a a přesuneme jej do polohy 1b, pak pramen 2a do polohy 2b a tak dále až provedeme operaci s nejvyšším číslem.

Kromě toho může být na šabloně ještě spirála s číslem nebo ji můžete na své šabloně nahradit šipkou. Spirála (na obrázku je červeno žlutá přibližně v poloze pětky na hodinách) nebo šipka říká, že se šablona pootočí ve směru spirály o jeden zářez. Na obrázku má spirála číslo 9, takže v devátém kroku dojde k otočení šablony o jeden zářez vlevo (proti směru hodinových ručiček). Může se stát, že budete potřebovat pootočit šablonou o více zářezů, v tom případě navrhuji za číslici doplnit lomítko a další číslo udávající počet zářezů (zde 9/1).

Zobrazená šablona není můj výtvor, ale je koupená s kolečkem mobidai. Kromě toho, co jsem popsal, obsahují prameny ještě šipky. Ty nejsou nijak důležité, asi mají jen zjednodušit orientaci na šabloně. Šipka vedoucí do středu je vždy u pramene s písmenem a, šipka od středu vždy u pramene s písmenem b.

No, a abych byl úplný, tak musím dodat, že u složitějších vzorů se může u jednoho pramene vyskytovat více čísel, na příklad 1a, 3b, 6a. To znamená, že pramen se použije v prvním kroku, pak ve třetím kroku se sem dostane pramen znovu (spíš asi další) a ten se použije ještě v šestém kroku. Žádná záhada.

Zápis

Novinku máme za sebou, do její podoby jde převést i zápis z notace, kterou používám já. Je univerzálnější a stačí na to jen kousek papírku, není třeba celá šablona tak, jako výše. Na druhou stranu není při pletení tak přehledný a musíte pozorně sledovat, kde jste a co už jste udělali. Tak pojďme na to.

Většinu pletenců je možné vytvořit pomocí několika málo základních technik nebo jejich kombinací. Zápis předpokládá, že máte každé pole očíslované a musí z něj být jasné, na kolik polí je kruh rozdělen. Analogicky k výše zobrazené šabloně: kolik má šablona zářezů (zdaleka nemusíte využít všechny). Pokud si budete navrhovat vlastní zápis (notaci), pak musí být možné zaznamenat následující informace (v závorkách je mnou používaná notace):

Pokud je způsob jednotný (například ze sudého pole se vždy přesouvá krajní levý pramen a otáčí se směrem vlevo), stačí to vysvětlit na začátku popisu a tím zápis výrazně zjednodušit.

U každého pletence tedy uvádím v tabulce:

Poznámka: Během pletení se může stát, že přemisťovaný pramen by měl přijít do pole, v kterém již není na správné straně místo. V tom případě si pro něj udělejte místo přesunutím všech pramenů v poli na opačný konec pole.

Způsob přesunu pramene nebo pramenů může být složitější, resp. můžeme zápis usnadnit sloučením více kroků do jediného. Základem je:

Přesun pramene mezi poli

Jedná se o přesun pramene z jednoho pole do pole jiného. Zápis má tvar:

1-4
popřípadě 1/2-4/1
nebo 1/2R-4/1

Poslední tvar zápisu znamená, že 2. pramen z pole 1 bude přesunut otáčením po směru hodinových ručiček na pole číslo 4 jako první pramen v něm.

Výměna pramenů

Jedná se o prostou výměnu dvou pramenů. Každý z vyměňovaných pramenů zaujme místo toho druhého. K zápisu výměny použijeme

1x5
případně 1/2x5/1

Jedním zápisem tedy zaznamenáme 2 pohyby. Pokud se nejedná přesně o dva protilehlé prameny, první uvedený pramen (zde pramen 1) bude po výměně nad druhým (zde 5). U protilehlých pramenů na pořadí nezáleží.

Křížení pramenů

Jedná se o změnu polohy pramenu uvnitř jednoho pole, je to vlastně speciální případ přesunu. Zápis má tvar

1(3-1)

a znamená, že v poli 1 se 3. pramen přesune na místo prvního. První pramen se stane druhým a druhý třetím, případné další prameny své polohy nemění.