Pletenci nazývám celou řadu vazeb, které vznikají většinou z několika samostatných pramenů a vytvářejí charakteristické dlouhé útvary většinou válcového nebo hranolovitého tvaru s různým průřezem. Pokud délka pletence výrazně nepěvažuje zbylé dva rozměry, nenazývám výtvor pletencem, ale rohoží nebo koncovacím uzlem podle toho, jaký je poměr stran nebobo podle celkového charakteru vazby.
Rozmanité použití pletenců odpovídá pestrosti tvarů. Nasnadě je dekorativní použití, třeba na různé přívěsky na klíče, závěsy pro různé přeměty jako píšťalky, trubky, hole atd. Rovněž je lze ale využít účelověji: například z nich může být vyroben opasek.
Při volbě použitého pletence je třeba si uvědomit, že některé pletence vázané z plochých pramenů mohou po estetické stránce kazit viditelné rubové strany pramenů. Vždy je třeba dbát na to, aby se žádný pramen při vázání nepřekroutil, a některé pletence tak zobrazují střídavě rubovou a lícovou stranu premenu. Překroucením pramenu sice můžete dosáhnout toho, aby vně pletence byla vždy lícová strana pramenu, ale vlastní překroucení většinou působí ve vazbě hodně rušivě. Další rady pro vázání pletenců si nechám až na konec tohoto úvodu.
Abychom se v té obrovské záplavě pletenců nestratili, uměle si je rozdělíme na několik druhů. Hranice mezi kategoriemi nemusí být ostrá, některé pletence mohou spadat do více kategorií, ale vždy převaží jeden charakteristější rys, podle kterého příslušný pletenec řadím.
Copánky vznikají vzájemnou záměnou polohy splétaných pramenů. Jako zástupce jmenuji například cop ze tří pramenů splétaný na vlasech. To je asi nejběžnější a nejcharakteristější zástupce této kategorie, který se každému hned vybaví. Ovšem podle definice sem patří i pletení pomlázek, bičů a technika zvaná kumihimo. Copánky mohou být ploché nebo mají pravidelný či nepravidelný průřez (kruhový, oválný, pravidelného n-úhleníku, půlkruhy, hvězdice a podobně).
V případě neplochých pletenců jsou všechny prameny stále na povrchu pletence a uvnitř se vytváří dutina, do které může být vloženo jádro. Jádru se v některých příladech říká duše a vlasně se nevkládá do hotového pletence, ale pletenec se okolo něj oplétá a jádro se pletení neúčastní.
Pokud vás zajímá podrobnější teorie, zkuste nahlédnout na Bobešovy stránky. Na svých stránkách má i celou podrobnou sérii článků (toto je její začátek). A pochopitelně můžete také nahlédnout do jedné z jeho knih [D11], [D12].
Plné pletence jsou velmi podobné copánkům. Rozdíl je v tom, že prameny nejsou vždy jen na obvodě (povrchu) pletence, ale vedou i napříč. Protože prostor pro jádro je v takovém pletenci velmi malý nebo žádný a jádra se v nich nepoužívají. Vlastní průřez pletence může být stejně rozmanitý jako u copánků.
Řetízky vznikají protahováním ohybů z jednotlivých pramenů do jedné nebo více smyček, které vznikly z dříve vsunutých ohybů. Každý asi zná klasický jednoduchý řetízek z jediného vázacího pramenu, který se používá třeba na začátku háčkování.
Do této kategorie patří i pletení na špulce nebo na podobných přípravcích. Je to s podivem, ale dalo by se sem zařadit i klasické háčkování a pletení na jehlicích či domácích pletacích strojích.
Vrcholové (také korunové) pletence vznikají z více pramenů periodickým uzavíráním každého "patra" na vrcholu (koruně) pletence. Každé patro je samostatně zataženo a pletenec nejeví sklon k rozvazování, uzavřené patro mu v tom brání.
Do této kategorie patří například dnes oblíbené scoubi.
V dnešní době plní pletence nejčastěji ozdobnou funkci. Ať už vytváříte z provázků, šňůrek, bužírek nebo třeba kožených řemínků, vždy záleží hlavně na vzhledu výsledku. V tom případě je dobré věnovat dostatek času návrhu a přípravě před vlastním vázáním.
Abych vám ušetřil nemilá překvapení, mám pro vás pár trpkými zkušenostmi získaných poznatků: