Na těchto stránkách byste měli najít informace o tom, jak uvázat relativně velké množství uzlů. Ta relativita je na místě. Proč? To se dozvíte na jiném místě tohoto povídání.
Kromě postupů na uvázání tu jistě najdete vyobrazení jednotlivých uzlů. U většiny ze zde uvedených uzlů je také něco o jejich použití a jejich kladných a záporných vlastnostech, k čemu se uzel hodí a kdy byste raději měli použít některý jiný.
Někteří z Vás tu najdou inspiraci a další s překvapením zjistí, co všechno jiní lidé dokáží s obyčejným kusem provazu. Doufám, že těch, kteří se znechuceně přesunou někam jinam ve světové pavučině, bude co možná nejméně. Svůj názor můžete vyjádřit v knize návštěv a/nebo v některé z anket. Rád si přečtu váš názor na tyto stránky, náměty na doplnění, připomínky. Pokud si myslíte, že tu něco chybí z toho, co byste tu hledali nebo očekávali, nebojte se mi napsat. Stejně tak, pokud máte informace, které sem patří a nejsou tu. Rád se přiučím a doplním to sem.
Určitě tu nehledejte náhradu za různé vzdělávací a doškolovací kurzy. Rozhodně tu nenajdete žádné horolezecké techniky, nenaučíte se nic z jachtaření, rybaření, ševcování, soukenictví, provaznictví, turistiky a co já vím, kde všude se uzly používají. Zůstaneme vždy jen na úrovni uzlů a jejich použití. Jen zřídka se zmíním o kombinaci několika uzlů, což se používá hlavně v dekorativních technikách. Pokud chcete získat nějakou odbornost, raději navštivte příslušný kurz. Jeho vedoucí může hned reagovat na Vaše chybné postupy a opravovat je dřív, než náprava následků nebude možná.
Na stránky postupně přidávám uzly ze své sbírky, ale jde mi to pomalu. Začal jsem s tím v únoru 2005 po dlouhém rozhodování a váhání. Od prvního zveřejnění (březen téhož roku) stále doplňuji a doplňuji. Moje kartičky totiž už přestávají být čitelné (jsou psané i inkoustem) a od elektronické podoby očekávám, že bude trvanlivější. Kdo ví. Ale určitě to může shlédnout víc lidí na webu než u mě doma v šuplíku. Tam byste se všichni určitě nevešli (domů, abych upřesnil to vyšinutí z větné vazby, a vlastně ani do toho šuplíku).
Každý již nejméně jednou v životě nějaký ten uzel použil. Některé se vážou skoro samy, jiným je třeba se naučit. Znalost uzlování se může člověku hodit v nejrůznějších situacích. Tak třeba zavázat boty zvládne snad každý, kdo dočetl až sem. Kdo však ví, že si na tkaničce váže křížovou spojku s oboustranným zámkem? :-)
Mnoho mužů (a žen, abych nebyl napaden někým z feministického hnutí) sobě či někomu jinému více či méně pravidelně uvazuje kravatu. Motýlek už je dnes často na gumičku, ale i ten se původně pouze vázal. Švédové zase mají zvláštní zálibu v šálách a mají vypracováno několik postupů, jak si ji okolo krku omotat.
Nikomu jistě nebude zatěžko vybavit si jiné profesní či zájmové skupiny lidí běžně používajících některé typy uzlů: horolezci, speleologové, hasiči (dříve požárníci a ještě před tím zase hasiči), záchranáři, arboristé, jachtaři, rybáři, vojáci, kovbojové, košíkáři, vazači knih, ševci, tkalci a podobně. V některých profesích jsou používány ozdobné a dekorativní uzly: při drhání, macramé, při výrobě kožených šperků, rohoží, v krajkářství a mnoha dalších oborech.
Ale existují i méně zjevné profese běžně používající uzly. Napadne někoho třeba takový současný chirurg? Co myslíte, čím jsou tvořeny stehy na ráně - chirurgickou nití a uzlem na ní. Čalouníci rovněž nějak musejí připevnit své knoflíky. Ty nejsou přišité, ale přivázané zvláštním uzlem. Nebo kouzelníci a iluzionisté. I ti vědí o uzlech své.
Ale od iluzí zpět časem do historie. Dnes již není příliš běžná profese provazníka, ale ještě se nějací provazníci najdou. (Dokonce máme i jedno muzeum provaznictní.) Z orientu, rozvojových zemí a historie nás mohou napadnout i vazači rohoží a koberců (kromě tkaných koberců jsou i skutečně vázané, co fousek na koberci, to uzlík), námořníci, lukostřelci, pytláci, možná dráteníci a jiné profese.
Rovněž z historie (a někteří možná i z křížovek) známe uzlové písmo kipu vázané na barevných šňůrách úředníky peruánských Inků. (Quippu znamená v jazyce kečua uzel.) Pomocí takto vedených úředních záznamů dokázali spravovat rozsáhlou říši. V každé vesnici byl quippu kamajok, uzlový písař. Barvy provázků měly přesný význam: bílý hlásil mír, zelený úrodu, žlutý zlato. Význam měla i tloušťka provazu a různé tvary uzlů představovaly různé, také číselné pojmy: jednoduchý uzlík 10, dva uzly 20, dvojitý uzel 100 a podobně. Některé nové výzkumy (o kterých se zmiňuje třeba tento článek) ukazují, že by kipu mohlo mít až 1536 znaků, což bohatě stačí i pro záznam nejsložitějších textů. (Pro znak my měl mít vliv také materiál, barva materiálu, poloha uzlu, ...)
A co legendární Gordický uzel údajně uvázaný Gordiem, Midasovým otcem. Gordius, poté, co se stal králem starověké Frýgie (historické území v Malé Asii) a pojmenoval po sobě její hlavní město - Gordia - podle pověsti uvázal tento uzel na koženém postroji selského vozíku (Gordius byl původem rolník) a věnoval jej Diovu chrámu. Uzel byl tak složitý, že jej nikdo nedokázal rozvázat a uzel se proto dostal až do proroctví. To pravilo, že ten, kdo jej rozváže, stane se vládcem velké říše. Alexandr Veliký při pokusech o jeho rozvazování ztratil trpělivost a v hněvu jej rozťal mečem. Od té doby rozseknout něco znamená vyřešit obtížný problém a Gordický uzel sám je synonymum pro těžko řešitelnou situaci.
V podobném výčtu by nepochybně šlo pokračovat ještě dlouhou dobu. Ale proč? Jako lehká ukázka to snad stačí.
Kdokoli, kdo je trochu manuálně zručný a trpělivý. Na věku nezáleží, jde o to jen najít správnou motivaci. Například já začal někdy v době, kdy jsem ještě neuměl číst a byl jsem doma nemocen. Nudil jsem se a pořád otravoval maminku, až jí napadlo mi dát na prohlížení starý svázaný ročník časopisu Svět motorů. Byla to taková silná zelená bichle, která normálně bývala na židli. Na knize jsem sedával, abych dosáhl na jídelní stůl. A tam někde uprostřed byla stránka se schématy několika uzlů. Vyžádal jsem si provázek a už mě to nepustilo. Pamatuji se ještě, že tam byl vyobrazený pětipramenný turban, na který mé síly nestačily. Čas od času jsem se k tomu nákresu vracel, dokonce jsem si jej obkreslil, abych nemusel stále hledat v té knize. Dodnes ten obrázek mám. A už je to nějakých 35 let.
Protože tím nikomu neublížíte a navíc sami sobě prospějete. Uzlování rozvíjí jemnou motoriku a trpělivost. Navíc, alespoň zpočátku, k němu nic moc dalšího nepotřebujete. Jen vhodný provaz.
Pokud se budete uzel učit pro praktické použití, ne jen pro potěšení ze zaměstnanosti rukou či pro ozdobu, než jej začnete používat, dobře se jej naučte uvazovat. Předejdete tak nepříjemnostem. Jsou profese, kde se vyplatí naučit se uvázat uzel třeba ve tmě (záchranáři, speleologové), jednou rukou či jiných ztížených podmínkách (třeba silný vítr tvořený listy vrtule helikoptéry).
Budeme tomu často říkat uzlovačka. Nejvhodnější je 4 - 8 milimetrů silná a 1 - 2 metry dlouhá pletená syntetická šňůra, nejlépe jednobarevná a hladká. Lze použít i horolezeckou smyčku. Pokud jich budete na jeden uzel používat více, je lepší mít několik různých barev, aby se v uzlu dalo lépe orientovat. Ale není to nutné. Pro začátek bude stačit třeba i obyčejná kroucená prádelní šňůra.
Jak jsem se již výše zmínil, každý z oborů, kde uzly slouží svému rozmanitému účelu, potřebuje uzly jiné a klade důraz na specifické vlastnosti. Abychom si alespoň naznačili tu různorodost nároků na uzly, lana a vázající ruce, pokusil jsem se vybrat takové typické obory a bez nároku na ucelenost vybrat něco, na čem ten který obor staví použití uzlů. Aby to¨nebylo tak jednoduché, tak jak se v lidském konání stává, požadavky se mnohde ještě kombinují, ale to v tomto přehledu ignoruji.
Pro tyto obory je nejdůležitější spolehlivost. Kladou tedy extrémní nároky nejen na uzly a materiál, ale také na přesnost a schopnost vázání a rozvázání toho kterého uzlu. Takový záchranář musí být schopen uvázat uzel často v náročných klimatických a prostorových podmínkách, tedy zkřehlými prsty v rukavicích, jednou rukou a třeba navíc i v hluboké tmě. Člověk je ten, kdo musí zvolit pro daný účel správný uzel, který navíc nepoškodí lano a po akci půjde relativně snadno rozvázat. Uzel musí být uvázán přesně, aby dělal právě to, pro co byl uvázán, jinak v krajním případě může být ohrožen i život.
Často jsou používaná lana značných průměrů, často neohebná a z nepoddajných materiálů, jejichž použití vynucuje potřeba zachování pevnosti a trvanlivosti i v dlouhodobém styku s vodou třeba i slanou mořskou a rozměrnost či hmotností uvázaných předmětů (např. loď). Působením přírodních sil (např. rozbouřené moře či silný nárazový vítr) jsou pak uzly zatahovány velikou silou. Na mokrých lanech uvázané a zatažené uzly se po vyschnutí lana velmi obtížně rozvazují.
Málokdy je potřeba uzel rozvázat, zato musí spolehlivě držet na slabém (v našich rybářských krajích) a kluzkém vlasci. Často jsou vázány drobné předměty a zejména mušky musí mít správný tvar. Mnohdy jsou nežádoucí vyčnívající konce, protože brání hladkému prokluzování vlasce v okách na rybářském prutu.
Nikdy dopředu není jasné, co kdy bude potřeba k čemu přivázat. Používá se tedy poměrně rozmanité spektrum uzlů. Tím větší nároky budou na přípravu doma, v klidu a v teple.
Vzhled uzlu je důležitý vždy. Pěkný a uspořádaný vzhled bez zbytečného křížení pramenů totiž znamená správné uvázání a dotažení uzlu a zachování jeho pevnostních vlastností. Existují ovšem obory, v nichž je vzhled uzlu primární důvod jeho použití. Namátkou mohu jmenovat drhání či krajkářství. Také při vázání kravaty na pevnosti uzlu asi bude záležet pramálo. Pochybuji, že někoho napadlo na kravatu zavěšovat nějaký předmět. V takových případech je důležitý pouze dekorativní vzhled uzlu a ten bývá umocněn strukturou použitého materiálu a vhodnou kombinací více uzlů do nějakého plošného či prostorového útvaru. Často jsou uzly vázány na pramenech z různých barev a i z různých materiálů, čímž dojde ke zdůraznění struktury vazby.