Jiná jména: skotská spojka, tkalcovský uzel

Tato spojka je známá snad ze všech oborů, kde se používá provaz, lano nebo i nit. V každém z oborů má většinou své vlastní jméno a možná i trochu odlišný způsob vázání. Vždy však svou funkci plní spolehlivě.

V uzlování se používá nejčastěji název škotová spojka, který pochází z přivazování cípů škotové plachty.

Hodí se ke spojení dvou lan nestejného průměru, materiálu i vlastností. Můžete tak spojit dvě nitě při tkaní koberce, přivázat lanko ke stanové celtě, pokud se roztrhne plátěné oko. Stavební a přístavní dělníci tento uzel často používají k připevnění ocelového lana na hák pro zvedání jeřábem.

Uzel se celkem snadno rozvazuje i když byl silně zatažen a neničí lana.

Podobnost spojky s dračí smyčkou lze jen težko zapřít. Avšak rozdíl ve způsobu vázání značně omezuje nebezpečí chybného uvázání, které by zatížilo nesprávné konce (viz atypické zatížení v popisu dračí smyčky).

Z mnoha způsobů uvázání škotové spojky ukážu ten, který považuji za univerzální, i když pro tenké nitě asi není příliš vhodný. Existují dokonce i postupy s pohádkou, podobně jako u dračí smyčky. Tu si přečtete až nakonec.

Z méně ohebného ze spojovaných lan vytvořte ohyb. Volný konec slabšího lana prostrčíme ohybem a okolo obou konců ohybu jím uvážeme závit.
Na jedné straně uzlu je vidět typický "křížek", na druhé pak "podkovička". Toť vše, v jednoduchosti je síla. A tato je prověřená věky a nespočetným použitím."

Tkalci, kteří kladou důraz hlavně na kompaktnost uzlu a rychlost jeho uvázání, jej dokáží uvázat jednou rukou doslova v jediné sekundě a bez nutnosti zastavit stroj. Rovněž je pro ně velmi důležité, na které straně (vzhledem k ose tvořené oběma pevnými konci) jsou konce nití opouštějící uzel.

Používají postup podobný vázání dračí smyčky, protože obě nitě jsou stejně silné, nezáleží na tom, kterou budou co vázat. Vytvoří na jedné niti závit, jím prostrčí volný konec druhé nitě a okolo pevného konce první nitě vrátí volný konec do závitu. Zkuste si to bez obrázku, jistě se to podaří a pokud přece jen ne, pak s návodem na dračí smyčku určitě ano.

Ukecali jste mě :-), ukážu tedy ještě alespoň dva další postupy vázání tkalcovského uzlu.

1. Na konci jedné nitě vytvoříme přezku a konec druhé nitě provlékneme touto přezkou. Pak zatáhneme za oba konce první nitě, čímž se z první nitě stane ohyb provléknutý závitem z první nitě.

2. Překřížíme obě nitě a uchopíme je palcem a ukazovákem za křížení. Pevným koncem v překřížení spodem vedené nitě vytvoříme závit pod jeho volným koncem a nad volným koncem druhé nitě.
Volný konec druhé nitě zasuneme do závitu.
Přehmátneme tak, abychom každou rukou drželi oba konce téže nitě a oběma rukama utáhneme.

Správně uvázaný tkalcovský uzel má oba volné konce svazovaných nití na stejné straně. Protože někdy je třeba mít konce na různých stranách, používá se i různostranná modifikace tohoto uzlu.

Pohádka

Tento uzel se velmi podobá tkalcovskému uzlu, ale jeho konce opouští uzel každý na jiné straně vzhledem k ose tvořené oběma pevnými konci. To může být vlastnost rozhodující o správném a hladkém průchodu kladkami, válečky a jinými mechanismy strůjů.

Protože úpravu výše uvedeného postupu pro vázání tkalcovského uzlu tak, aby místo něj byl výsledkem různostranný tkalcovský uzel, zvládne jistě každý hravě, ukážu jiný postup vázání.

Vytvořte na jednom volném konci dva opačné spodní závity a druhý volný konec jimi provlékněte podle obrázku a vraťte zpět do prvního závitu. Dotahujte pouze za první pevný konec a to tak, aby první závit nesklouzl z ohybu.
Porovnejte výsledek s běžnou škotovou spojkou, rozdíl není velký, ale je.

S vložením zámku do škotové spojky jistě nebudete mít větší potíže. Tedy jen slovní popis a ukázka hotového uzlu: když prostrkáváte volný konec pod pevným koncem slabšího lana, vraťte jej zpět. Vytvoříte tak ohyb, který usnadní rozvázání uzlu, dokonce jej lze rozvázat i při zatíženém laně.

Jiná jména: stěžňový uzel

Na mokrých nebo jinak kluzkých lanech má smysl vložit při vázání prvního závitu do škotové spojky ještě jeden nebo více ovinů.

Jedná se o normální škotovou spojku, kde jedno lano, to méně ohebné, je nahrazeno prakticky neohebným jeřábovým hákem. To ohebnější lano pak většinou představuje obtížně ohebné ocelové lano. I přesto tato obdivuhodná spojka drží. Nemaje k dispozici jeřáb s jeho hákem, demonstruji jen na malé požární karabině, jistě prominete :-)

Při tomto použití se po dokončení uzlu volný konec často zajišťuje pojistkou nebo jiným přivázáním k pevnému konci.

Při uvazování musí být z bezpečnostních důvodů ohyb bližší pevnému konci proti hrotu háku nebo v tomto případě proti zámku karabiny (na pevné části je rovněž vyražena nosnost karabiny). Pokud by k tomu došlo, závěs by se změnil na Blakvelskou spojku.

Jiná jména: hákový uzel

Toto pojmenování patří úvazu, který v přístavech slouží k navazování lana na jeřábový hák. Protože momentálně mám akutní nedostatek jeřábů a jejich háků, k ukázce použiji malou hasičskou karabinu. Aby byl obrázek dobře čitelný, použiji silnější smyčku, než by odpovídala příslušnému poměru mezi skutečným hákem a lanem. Funkce však zůstává zachována.

Jedná se lanový závit navlečený na ocelový hák. Zatížený pevný konec tlačí volný konec k háku a tření brání jeho uvolnění. Čím méně je ohebné použité lano, tím musí být delší volný konec, aby nevyklouzl.

Uzel je vhodné vázat hrubým lanem z přírodních vláken, které zvyšuje tření mezi hákem a lanem. Nevýhodou tohoto jednoduchého uzlu je, že při povolení (např. dočasném položení břemene) se uzel uvolní. Proto se často volný konec pod hákem přivazuje k pevnému konci.

Stejnou techniku lze použít pro zvedání plátěných pytlů, kdy místo lana použijete prázdný konec pytle. Pokud ještě místo háku použijete svou ruku, pak ani nepotřebujete velkou silou svírat pěst, aby vám pytel z ruky nevypadl. Rovněž pro tažení břemene na laně či řemenu je tento způsob použitelný, není třeba pevně svírat lano, ale na druhou stranu si musíte uvědomit, že se bude stahovat okolo ruky, takže rukavice asi nebudou na škodu.

 

Protože se na bezpečnost lidí kladou často nečekaně vysoké nároky, vkládá se při vázání Blakvelské spojky ještě jeden nebo více ovinů pevné části háku. To je třeba zvláště pokud je použito lana menšího průměru.

Uzel je vhodný ke spojování nestejně silných lan a hodně se podobá škotové spojce. Má i podobné použití a je stejně pevný. Více však namáhá lano v místě, kde se volný konec procházející ohybem kříží se svým pevným koncem. Nezatahuje se příliš silně, takže jej lze dobře rozvázat.

Ze silnějšího lana vytvoříme ohyb. Druhý volný konec pak provlečeme podle nákresu. Na obrázku to není patrné, ale volný konec silnějšího lana je dole.
Takto vypadá uzel před dotažením ...
... a takto po něm.