Jiná jména: boa, hadí přívazový, konstriktorový

V celém světě je uzel známý pod jmény boa nebo konstriktorový. Obě tato jména velmi pravděpodobně pocházejí z latinského boa constrictor, což je zoologické pojmenování hroznýše královského. Jedná se o velmi spolehlivý uzel, jeden z nejpevněji se zatahujících uzlů. Zároveň je to jeden z uzlů, které se nejobtížněji rozvazují. Zpravidla se o to lidé znalí věci ani nepokoušejí, odříznou jej nebo jej používají jednorázově - na stálo. Nehodí se k uvázání na hranatých předmětech, ale jen na předmětech bez ostrých hran - stáhnout srolovaný koberec, prasklou gumovou hadici, upevnit stahovadlo na zraněné končetině, prasklou násadu kladiva, ... V těchto případě je ideální volbou. Pokud jej chcete uvázat na konci pevného předmětu (hladká kovová tyč) a chcete mít jistotu, že se nepohne, můžete použít ještě spolehlivější dvojitý uzel boa.

Ukážeme si dva způsoby vázání: s přístupným jedním volným koncem lana (nemusí být přístupný žádný konec předmětu) a s nepřístupným volným koncem lana (musí být dostupný konec předmětu, přes který se navlékají smyčky uzlu).

Při ovazování vytvoříme ovin okolo předmětu, volný konec překřížíme přes pevný a vytvoříme druhý ovin na straně pevného konce. Pak volný konec vedeme přes pevný a pod křížením obou ovinů ven mezi nimi.
Silně dotáhneme za oba konce.
Při vázání uprostřed lana vytvoříme závit a navlékneme jej na konec předmětu. Na straně závitu, která je u pevného konce, jenž vede horem, závit přetočíme.
Oko přehneme přes horní pevný konec a převlékneme přes konec předmětu.
A opět dotáhneme za oba pevné konce.

Jedná se o ještě silněji se zatahující uzel než je hadí uzel, na vázání je nepatrně složitější. Všechny ostatní vlastnosti má s ním shodné.

Vážeme jej jako normální hadí uzel, jen mezi první a druhý závit vložíme třetí tak, aby rovněž horem křížil pevný konec. Volný konec pak podvlékneme pod oběma překříženími.
Silně dotáhneme za oba konce.
Při vázání uprostřed lana vytvoříme lodní smyčku, navlékneme ji na konec předmětu a mírně ji povolíme. Trochu zvětšíme smyčku vzdálenější od konce předmětu a přesuneme její konec přes sousední pevný konec lana.
Druhý konec, než jsme přehazovali, hodně povolíme a na opačně straně z uvolněného ovinu vytvoříme jeho přetočením horní závit.
Závit překlopíme přes přehozený pevný konec a převlékneme přes konec předmětu.
A dotáhneme.

Princip tohoto uzlu je shodný s hadím uzlem, má i stejné vlastnosti a použití. Když si uzel prohlédnete, zjistíte, že se jedná o převinuté očko navlečené na nějaký předmět. To je také jeden z možných způsobů vázání. Nevýhodou je, že potřebuje volný konec provazu i předmětu. Ukážeme si tedy, jak jej ovázat uprostřed nějakého předmětu.

Přes pevný konec a předmět ovineme dva závity. Volný konec pak protáhneme podél předmětu na druhý konec uzlu.
Silně dotáhneme za oba konce.

Navíc se hodí ke svazování dvou křížem přeložených "válcových předmětů" (příčky žebříku, rošt pletené ohrady, přivazování jednoho provazu k druhému, mají-li být na sebe kolmé, ...). "Příčka" prochází uzlem uprostřed, mezi oběma závity. Musíme jen dbát, aby druhý válcový předmět procházel napříč uzlem v místě, kde se jej budou dotýkat oba konce procházející uzlem.

Tento uzel vymyslel v roce 1996 Peter Collingwood, když potřeboval uzel, který by bezpečně zůstal na svém místě i v případě, kdy předmět, kolem kterého je uvázaný, se bude v těsné blízkosti uzlu odřezávat. Rychle a snadno se váže a spolehlivě drží, neklouže.

Vytvořte dva závity a urovnejte je na sebe. Jednu stranu závitů přetočte o 180 stupňů, vzniknou dvě smyčky ze dvou pramenů.
Obě dvojnásobné smyčky navlékněte na tyč.
Před dotažením upravte uzel tak, aby tři zdvojené části uzlu byly překryté dvěma diagonálami.