Jiná jména: boa, hadí přívazový, konstriktorový
V celém světě je uzel známý pod jmény boa nebo konstriktorový. Obě tato jména velmi pravděpodobně pocházejí z latinského boa constrictor, což je zoologické pojmenování hroznýše královského. Jedná se o velmi spolehlivý uzel, jeden z nejpevněji se zatahujících uzlů. Zároveň je to jeden z uzlů, které se nejobtížněji rozvazují. Zpravidla se o to lidé znalí věci ani nepokoušejí, odříznou jej nebo jej používají jednorázově - na stálo. Nehodí se k uvázání na hranatých předmětech, ale jen na předmětech bez ostrých hran - stáhnout srolovaný koberec, prasklou gumovou hadici, upevnit stahovadlo na zraněné končetině, prasklou násadu kladiva, ... V těchto případě je ideální volbou. Pokud jej chcete uvázat na konci pevného předmětu (hladká kovová tyč) a chcete mít jistotu, že se nepohne, můžete použít ještě spolehlivější dvojitý uzel boa.
Ukážeme si dva způsoby vázání: s přístupným jedním volným koncem lana (nemusí být přístupný žádný konec předmětu) a s nepřístupným volným koncem lana (musí být dostupný konec předmětu, přes který se navlékají smyčky uzlu).
Při ovazování vytvoříme ovin okolo předmětu, volný konec překřížíme
přes pevný a vytvoříme druhý ovin na straně pevného konce.
Pak volný konec vedeme přes pevný a pod křížením obou ovinů ven mezi nimi. |
|
Silně dotáhneme za oba konce. | |
Při vázání uprostřed lana vytvoříme závit a navlékneme jej na konec předmětu. Na straně závitu, která je u pevného konce, jenž vede horem, závit přetočíme. | |
Oko přehneme přes horní pevný konec a převlékneme přes konec předmětu. | |
A opět dotáhneme za oba pevné konce. |
Jedná se o ještě silněji se zatahující uzel než je hadí uzel, na vázání je nepatrně složitější. Všechny ostatní vlastnosti má s ním shodné.
Vážeme jej jako normální hadí uzel, jen
mezi první a druhý závit vložíme třetí tak, aby rovněž horem křížil
pevný konec.
Volný konec pak podvlékneme pod oběma překříženími. |
|
Silně dotáhneme za oba konce. | |
Při vázání uprostřed lana vytvoříme lodní smyčku, navlékneme ji na konec předmětu a mírně ji povolíme. Trochu zvětšíme smyčku vzdálenější od konce předmětu a přesuneme její konec přes sousední pevný konec lana. | |
Druhý konec, než jsme přehazovali, hodně povolíme a na opačně straně z uvolněného ovinu vytvoříme jeho přetočením horní závit. | |
Závit překlopíme přes přehozený pevný konec a převlékneme přes konec předmětu. | |
A dotáhneme. |
Princip tohoto uzlu je shodný s hadím uzlem, má i stejné vlastnosti a použití. Když si uzel prohlédnete, zjistíte, že se jedná o převinuté očko navlečené na nějaký předmět. To je také jeden z možných způsobů vázání. Nevýhodou je, že potřebuje volný konec provazu i předmětu. Ukážeme si tedy, jak jej ovázat uprostřed nějakého předmětu.
Přes pevný konec a předmět ovineme dva závity. Volný konec pak protáhneme podél předmětu na druhý konec uzlu. | |
Silně dotáhneme za oba konce. |
Navíc se hodí ke svazování dvou křížem přeložených "válcových předmětů" (příčky žebříku, rošt pletené ohrady, přivazování jednoho provazu k druhému, mají-li být na sebe kolmé, ...). "Příčka" prochází uzlem uprostřed, mezi oběma závity. Musíme jen dbát, aby druhý válcový předmět procházel napříč uzlem v místě, kde se jej budou dotýkat oba konce procházející uzlem.
Tento uzel vymyslel v roce 1996 Peter Collingwood, když potřeboval uzel, který by bezpečně zůstal na svém místě i v případě, kdy předmět, kolem kterého je uvázaný, se bude v těsné blízkosti uzlu odřezávat. Rychle a snadno se váže a spolehlivě drží, neklouže.
Vytvořte dva závity a urovnejte je na sebe. Jednu stranu závitů přetočte o 180 stupňů, vzniknou dvě smyčky ze dvou pramenů. | |
Obě dvojnásobné smyčky navlékněte na tyč. | |
Před dotažením upravte uzel tak, aby tři zdvojené části uzlu byly překryté dvěma diagonálami. |