Jiná jména: dědečkovy brýle, italský uzel, Munterův uzel, příčkový uzel

Jedná se o velmi užitečnou smyčku s všestranným použitím. Je základem pro vázání mnoha jiných uzlů (třeba pro turbany). Horolezci ji používají na sebezajištění do karabin, protože se snadno váže, spolehlivě drží i při zatížení jen jednoho konce, po zatažení ji lze snadno rozvázat a lehce zkrátit. Spolehlivě drží lano na válcových předmětech ať mají hladký nebo drsný povrch - hladká ocelová tyč, borová větev s hrubou kůrou, lano... Námořníci ji znají také pod jménem příčkový uzel, protože se odedávna používal k připevňování nasmolených kousků lan jako příček provazového žebříku pro výstup na stěžně. A já ji používám třeba při vázání prádelní šňůry :-), protože se snadno napíná a drží, ať na šňůru pověsím jakékoli množství prádla.

Nehodí se pro vázání na hranaté předměty nebo předměty, k jejichž povrchu nemůže přilnout po celém obvodu - hranoly, bedny, pytle, svazky železa a podobně. Při postranním tahu provazu se valí a točí po předmětu.

Lodní smyčkou prochází lano jen v závitech, nikde se neláme v ostrých záhybech, nezhoršuje se v něm pevnost lana, netrhají se v něm vlákna jako například u dřevařské smyčky.

Při jeho používání je třeba mít na mysli, že je spolehlivý, jen pokud je zatížení trvalé. Jakmile napětí pomine, uzel se povolí.

Uzel se skládá ze dvou stejných závitů nasunutých přes sebe tak, aby část lana mezi závity byla po přesunutí mezi oběma konci. Uzel lze vázat několika způsoby.

Pokud je jeden z konců předmětu, ke kterému má být lano přivázáno, volný, uváže se smyčka mimo předmět a hotová smyčka se na něj pak navlékne.

Jinou možností vytvoření smyčky mimo předmět je před uchopením lana zkřížit ruce (řekněme levou nad pravou) dlaněmi dolů. Pak uchopit oběma rukama lano (konce visí dolů) a aniž byste ruce v zápěstí jakkoli natáčeli, opsat tou horní rukou 3/4 kruh (270 stupňů). Střed otáčení tvoří spodní ruka s lanem. Vzniknou dvě smyčky, které pouze přiložíte k sobě.

Další možností je smyčku nahazovat. To už vyžaduje trochu praxe. Naopak výhodou je, že nemusíte být bezprostředně u předmětu, na který má být lodní smyčka navlečena. Toho se využívá například při nahazování na přístavní pachole. Tento způsob využívají také honáci pokud lasem povalí dobytče a chtějí mu svázat nohy. Aby nebyli pokopání, jednoduše na nohy nahodí lodní smyčku. Při nahazování musíte ruku s dlouhým pevným koncem vést tak, aby vytvořila smyčku, která poběží po laně až na druhý konec, a tam se navlékne na cílový předmět. Stejný postup použijete i pro druhou, případně i další smyčky. Popisuje se to špatně, ani nakreslit to moc neumím. Ale mnozí znají z mládí hru zvanou kanada, kdy každý ze soupeřů drží jeden konec lana a vzájemně proti sobě posílají smyčky tak, aby soupeře udeřily. Tak to je přesně ten pohyb.

Jako perličku ještě přidám popis vázání jednou rukou. Pochopitelně se nehodí pro lana velkých průměrů; řekněme, že je vhodný pro takové průměry a materiály, kdy je lano (v tomto případě spíš šňůra) snadno ohebné. Popis opět vypadá složitě, ale jsou to v podstatě dva plynulé pohyby, které když nacvičíte, jdou snadné.

Podeberte lano ležící na zemi dvěma prsty pravé ruky (můžete i více, ale hůř se pak vytváří první závit).
Ruku vytočte po směru hodinových ručiček prsty nad provazem a zároveň ruku otočte dlaní dolů.
Točte rukou dál po směru hodinových ručiček, přitom oba prsty držte vodorovně, aby z nich závit neskouzl. Pohyb dokončete, až prsty směřují dopředu před Vás.
Palcem podeberte zepředu a zespoda (horní plochou palce, nehtem) část lana, ke které směřují prsty.
Ruku v zápěstí otočte tak, aby palec směřoval nahoru.
Ohněte palec a podél dlaně jej zasuňte do závitu, který je navlečen na dvou prstech.
Vyvlékněte oba prsty ze závitu.
Na palci vám zůstane lodní smyčka.

Pokud není přístup k žádnému konci, například má být lano přivázáno do kruhu, musíme ji ovázat, horolezeckou terminologií - píchat.

Volným koncem ovineme jednou předmět tak, aby na konci překřížil pevný konec.
Pokračujeme v ovíjení ještě jedním ovinem. Pak podstrčíme volný konec podle pevného konce a proti němu pod ohyb.

Jistě jsem nevyčrepal všechny způsoby vázání lodní smyčky. Měly by ale stačit na její uvázání v drtivé většině situací, na které můžete narazit.

Jiná jména: odbočný úvaz

Tento úvaz slouží k upevnění lana na tyč nebo silnější lano, pak spojuje vedlejší lano s hlavním. Jde o zpevnění lodní smyčky vložením závitu mezi první a druhý závit. Volný nezatížený konec se někdy ještě několikrát obtáčí nebo i zajišťuje bandáží.

Vložení závitu umožní použití lodní smyčky i když úhel mezi tahem a předmětem, ke kterému je lano uvázáno, je velmi ostrý. Musíte brát v úvahu směr tahu. Z té strany, z které působí tah, je třeba udělat dva závity. Vázání je několik možností.

Volným koncem ovineme předmět ještě jednou před překřížením pevného konce.
Volným koncem ovineme předmět ještě jednou po překřížení pevného konce. Volný konec budeme muset podvléknout dvakrát. Tento způsob se trochu hůř rozvazuje.
Pokud máte volný konec předmětu, můžete na uvázané lodní smyčce zvětšit závit bližší ke konci předmětu, vytvořte ohyb, jeho přetočením pak závit a ten navlékněte na konec. Přetáčejte na tu stranu, aby po navléknutí nevznikl na laně ostrý ohyb, ale aby lano pokračovalo v ovíjení předmětu.

Mlynářský uzel je ukázkou důvtipu našich předků. Jak název napovídá, slouží hlavně k zajištění otvoru pytle, aby se jeho obsah nevysypal dřív, než bude požadováno. Nemusí se vždy jednat o pytel s moukou, může to být třeba pytlíček s voňavými bylinkami, kořením nebo ...

V principu se jedná o lodní smyčku navlečenou na konec pytle nebo uvázanou okolo něj. Aby se uzel snadno a rychle rozvazoval, váže se do jednoho oka volným koncem zámek.

Jiná jména: pomoce

Loďkový úvaz je vlastně posuvná lodní smyčka uvázaná volným koncem okolo pevného konce. Pod jménem pomoce znají tento úvaz snad všichni vodáci, v tom případě těch lodních smyček vážou za sebou několik. Z vlastností lodní smyčky vyplývá, že tyto další smyčky mají smysl jen pro případ, že na chvíli pomine zatížení, protože pokud máme jistotu, že nepomine nikdy, je to jen psychologická záležitost (více uzlů více drží). Uzel lze vázat zase několika způsoby.

Zde je nejběžnější, používaný při nedostupném pevném konci (je k němu něco velkého přivázáno - kráva nebo pramice). Otočíte lano kolem kůlu a pak uvážete dva závity okolo pevného konce.
Takto vypadá zatažený úvaz.
Pokud máte dostupný konec, na který bude působit tah (vodítko na psa ještě není připevněné k obojku), můžete uvázat lodní smyčku v ruce. Pak veďte konec okolo kůlu a protáhněte skrz uvázanou smyčku. Teď můžete vodítko k obojku připnout.
No a poslední popsaný způsob je taková finta. Uvažte smyčku s křížovou spojkou (nedotahujte ji příliš) a tuto smyčku navlékněte na kůl. Když uděláte smyčku dostatečně velikou nebo jste hodně zruční, nemusíte ani ke kůlu chodit, můžete ji nahodit z dálky. Nyní prudce trhněte za pevný konec, křížová spojka se přesmykne na loďkový úvaz a ten dotáhněte ke kůlu. Protože křížová spojka může po laně klouzat nechte volný konec dostatečně dlouhý.

Dýmkový uzel se dříve používal k uvázání troubele dýmky. To by člověk podle jména neodhadl, co? Obecně se hodí k upevnění lana na hladké kůly, stožáry, roury, tyče nebo na silnější lana. Je pevný a nesmeká se.

Lano několikrát pevně omotáme okolo kůlu nebo tyče a pak uvážeme Loďkový úvaz.

Jiná jména: jistící uzel UIAA

Toto je jediný oboustranný jisticí uzel dynamického jištění. Je téměř nenahraditelný v horolezecké praxi a příbuzných oborech. Vznikne z jednoho závitu a k němu přidanému ohybu. Je důležité, aby brzdný konec (volný), byl blíže k nosné straně karabiny (pokud je vázán okolo karabiny) a dál od zámku. Prokluzování lana totiž může uvolnit zámek karabiny a pak je případný pád zachycen karabinou s otevřeným zámkem, která má výrazně menší nosnost.

Vytvoříme dva závity vedle sebe, jeden spodní a jeden horní. Spodní závit pak překlopíme na horní.
Skrz obě oka pak provlékneme karabinu.
Pokud oba konce nejdou na stejnou stranu karabiny, ale brzdný konec jde přes karabinu na opačný konec, než na kterém je uzel, musí brzdný konec vést podél nosné strany karabiny, ne podél zámku. To proto, aby pohybem lana nemohlo dojít k uvolnění pojistky zámku a jeho rozepnutí - pevnost karabiny s rozepnutým zámkem je malá.