Liščí smyčka je hodně známý a hojně používaný uzel. Používá se všude tam, kde je potřeba připevnit lano k nějakému nejlépe válcovému předmětu. Je základem pro prusíkovací uzly. Rovněž je hojně používán v dekoračních vázacích technikách, kde má různá jména. Často jej používají manipulátoři a kouzelníci, lékaři, ... Výčet profesí by byl dlouhý a jistě ne kompletní.

Možností vázání je celá řada, uvedu 2 základní, nejběžnější:

1. Vytvoříme 2 závity, sklopíme je přes sebe a navlékneme na kůl.
2. Okolo předmětu uvážeme závit volným koncem a ohyb okolo konce pevného. Pak uděláme další ovin okolo předmětu a volný konec zasuneme do ohybu podél pevného konce.

Uzel vychází z liščí smyčky. Jen oba závity musíte před navlečením jednou přetočit (ve správném směru ;-)

Uzel vychází z liščí smyčky. Od liščí smyčky naruby se liší ještě dalším (nebo více) přetočením obou závitů. Čím je jich více, tím méně se smyčka zatahuje, tím je menší pravděpodobnost, že při zatížení jen jednoho konce druhý vyklouzne.

Liščí úvaz je liščí smyčka uvázaná volným koncem okolo pevného konce. To je základní způsob vázání. Další způsoby vázání jsou obdobné loďkovému úvazu. Jistě na ně přijdete sami s pomocí tam uvedených návodů.

Otočíte lano kolem kůlu a pak uvážete dva obrácené závity okolo pevného konce.

Tady je další jednoduchý uzel pro připevnění lana ke kůlu. Uzel je podobný liščímu úvazu, ale obě smyčky jsou okolo pevného konce udělané v opačném pořadí.

Okolo kůlu uděláme dva oviny a pak uvážeme okolo pevného konce očko.