Všechny druhy prusíkovacích uzlů se používají při šplhání po laně, záchraně po pádu, sestavování kladkostrojů či sebejištění na laně pod slaňovací osmou. První obecně uznávaný uzel pro šplhání po laně vyvinul rakouský horolezec Karl Prusik. Základní podoba jím vytvořeného uzlu má dnes mnoho variant. Většinou se váží lanem asi třetinového průměru než má lano, na které se navazuje, omotávají se okolo silnějšího lana tak, aby vzniklo dostatečné tření. Pokud se omotává silnějším lanem, uzel se špatně zatahuje a na laně dostatečně nedrží, je vhodnější použít asymetrickou variantu.

Funkce Prusíkových uzlů spočívá v tom, že při pohybu podél lana je člověk navázán smyčkou prusíkovým uzlem na lano a smyčku má například karabinou připnutou k bedernímu nebo prsnímu úvazu. Jak postupuje podél lana, uzel je volný a lze jím po laně posouvat. V okamžiku zatížení (pád, ...) se uzel sevře okolo lana a tření mu brání posunu po laně.

Z principu své činnosti všechny prusíkovací uzly po laně po zatížení trochu proklouznou, rovněž při posunu rukou vlastně kloužou po laně. To je třeba si uvědomit, protože třením vzniká teplo a při velkém prokluzu může dojít i k přetavení smyčky.

Jednoduchý Prusíkův uzel je základní zadrhovací uzel. Na laně však nemá dostatečnou pevnost, proto se raději používá jeho dvojitá varianta.

Základem je liščí smyčka. Uvažte ji okolo lana, ale nedotahujte ji. Naopak, ohyb povytáhněte a překlopte jej na druhou stranu lana.
Pokračujte ohybem okolo lana až se dostanete k oběma koncům a tyto konce ohybem prostrčte. Je to tedy taková dvojitá liščí smyčka.
Pečlivě urovnejte závity tak, aby pěkně dosedly na lano. Hotovo.

Při samovyprošťování (je-li toho postižený ovšem schopen :-) se používají 2 smyčky. Jednu smyčku uvážeme Prusíkovým uzlem nad prsním úvazem, prostrčíme ji mezi ním a tělem a stoupneme si do ní. Pokud došlo k pádu do visu, odlehčíme tak prsní úvazek. Uvážeme druhou smyčku stejným způsobem asi 25 cm nad první a do ní dáme druhou nohu. Pak postupně při odlehčení smyčky posuneme správný Prusíkův výš a takto stoupáme. Nic moc pohodlného to není, rychle to taky zrovna nejde, ale lepší než bezmocně čekat na pomoc.

Toto je bezpečnější varianta jednoduchého Prusíkova uzlu. Po zatížení se povoluje hůř než jeho jednoduchý bratříček. To však nemusí být vždy nevýhoda.

Uvažte jednoduchý Prusíkův uzel, ohyb povytáhněte a překlopte jej na druhou stranu lana.
Pokračujte ohybem okolo lana až se dostanete k oběma koncům a tyto konce ohybem prostrčte.
Pečlivě urovnejte závity tak, aby pěkně dosedly na lano. Hotovo.

Jiná jména: asymetrický Prusíkův uzel, francouzský Prusíkův uzel, Klembheistův uzel

Vznikne obtočením smyčky kolem lana proti směru zatížení. Váže se jak plochými řemeny, tak i šňůrami. Dobře se posunuje v jednom směru, při zatížení opačným směrem spolehlivě drží. Často je využíván při záchranářských akcích, protože se snadno váže a lze jím rukou posunovat pod zátěží.

Pokud jej vážete smyčkou, která má oba konce spojeny uzlem, tento spojovací uzel se nesmí dotýkat lana, jinak bude prusík po laně prokluzovat.

V praxi se často používá s karabinou zasunutou skrz uzel, rovnoběžně s lanem (viz Bachmanův uzel). Uchopení za karabinu značně zjednodušuje posouvání po laně.

Ohyb smyčky ovineme nejméně dvakrát kolem lana směrem po směru pohybu. Pak ohyb překlopíme ke koncům a ty jím prostrčíme.
Ve zobrazeném provedení se uzel snadno posouvá nahoru, dolů drží.

Jiná jména: jeskyňářský spirálový uzel

Okolo lana uděláme smyčkou několik ovinů. Počet ovinů se řídí zátěží. (Zde je jich málo, obvykle alespoň 6.) Na horním konci pak vytvoříme spodní závit.
Zespodu do závitu zastrčíme druhý (spodní) konec smyčky a okolo horního konce ovineme a vrátíme zpět do závitu. Tím vlastně uvážeme dračí smyčku z obou konců.
Celou smyčku stáhneme blíž k ovinům. Velikost prověšené části řídí snadnost posouvání a závisí i na zátěži. Při velkém prověšení uzel nedrží, klouže po laně; při malém se obtížně po laně posouvá.

Tento prusíkovací uzel je používán zejména v arboristice, v horolezectví málo. Vytváří značné tření na laně, okolo kterého je uvázán, proto by posun po laně neměl být příliš rychlý. Při rychlém posouvání hrozí poškození teplem (hlavního lana nebo smyce, z které je uzel uvázán).

Uzel se používá jak na stoupacím laně i při polohování arboristy v koruně stromu.

Ačkoli to nemusí být zřejmé, není symetrický a blokuje jen v jednom směru. Je tedy důležité vázat jej správně. Dělají nejméně 4 oviny, ale záleží na průměru obou lan a jejich ohebnosti. Na obou koncích se obvykle váže smyčka z dvojitého rybářského uzlu, a oběma smyčkami se provléká karabina.

Uzel v roce 1994 publikoval Jason Blake, proto nese jeho jméno.

I tento třecí uzel je používán zejména v arboristice, slouží jako pomůcka pro stoupání a sestup po hlavním laně, případně jako pojistka na laně nad blokantem typu Jumar.

Výhodou uzlu je, že se váže na jediném konci a nepotřebuje tedy uzavřenou smyčku jako ostatní prusíkovací uzly (u kterých se případné konce spojují karabinou, aby byla smyčka uzavřena). Na volném konci uzlu se pak váže koncovací uzel (většinou osmička), pevný konec se přípíná karabinou k sedacímu úvazu.

Uzel není symetrický a blokuje jen v jednom směru. Je tedy důležité vázat jej správně. Dělají nejméně 4 oviny, ale záleží na průměru obou lan a jejich ohebnosti.

Jiná jména: karabinový excentrický Prusíkův uzel

V lezecké praxi je to jeden z nejužívanějších uzlů k tomuto účelu. Je vhodný i na mokrá nebo namrzlá lana. Výhodou oproti ostatním prusíkům je snazší manipulace uchopením za karabinu. Váže se, jako ostatní prusíky, smyčkou menšího průměru než lano, na které se navazuje, ale je možné použít i smyčku z lana stejného průměru nebo i plochou smyčku (popruh).

Do ohybu šňůry zachyťte karabinu a veďte smyčku za nosným lanem. Ovíjejte karabinu současně s lanem.
Pokračujte v ovíjení tak dlouho, dokud nemáte karabinu plnou. Ale pozor, abyste ji nepřeplnili.

Jiná jména: pletýnka, vánočka

Tento uzel patří mezi blokující uzly, které slouží k tomu, aby se lano dalo povolit i při zatížení. Uváží se okolo zatíženého lana horolezeckou smyčkou (plochou nebo menšího průměru než má lano samo, ale vhodnější je plochý popruh). Přenesením zátěže na smyčku se tato zadrhne okolo lana (v případě pletýnky se pletýnka shrne nahoru) a lano (jeho volný konec) je možné ze zátěže uvolnit a pak zátěž eventuálně přenést na další lano nebo s volným koncem manipulovat jinak.

Toto je jeden ze základních blokujících uzlů používaný v horolezectví. K podobným účelům námořníci a jachtaři používají přídržný uzel.

Do středu smyčky vložte lano a oba konce smyčky ovíjejte v opačných spirálách kolem lana.
Postupujte stejně, tak 8 až 10 ovinů by mělo stačit.
Pokud vážete plochým popruhem, snažte se mít oviny co nejblíž u sebe. Po dostatečném množství ovinů uvažte na obou koncích (pokud jste to neudělali před zahájením vázání) nějakou smyčku (třeba krejčíka), do nich navlékněte karabinu a připněte k zátěži.

Tento uzel je blízký příbuzný rozšířeného francouzského Prusíkova uzlu, váže se však "nekonečnou" (uzavřenou) smyčkou, tedy většinou popruhem. Vyhlazuje však popruh, takže časem se snižuje tření a po několika použitích bude bezpečnější k tomuto účelu použít popruh jiný.

Do středu smyčky vložte lano a oba konce smyčky ovíjejte v opačných spirálách kolem lana.
Jak postupně ovíjíte nahoře, ovíjí se stejným způsobem i spodní část smyčky. Dbejte na to, aby obě části měly závity urovnané. Postupujte až do spotřebování celé smyčky. Do dvou zbývajících ohybů můžete zapnout karabinu.

Jiná jména: křížový Prusíkův uzel, křížová svorka, kreuzklem

Tento uzel má stejné využití jako Prusíkův uzel, lze jej vázat jak na lanech a smyčkách, tak na popruzích. Při uvazování je třeba zohlednit směr budoucího posunování, uzel v jednom směru drží, v druhém se posunuje. V porovnání s Prusíkem se obtížněji povoluje.

Ze smyčky nebo popruhu vytvořte ohyb, podložte jím lano a ohyb sklopte dolů (do směru, v kterém má uzel držet tah). Pak konce smyčky (vlastně druhý ohyb smyčky) oviňte okolo lana i ohybu.
Nakonec provlékněte konce smyčky ohybem

Dvojím ovinutím smyčky vznikne z Heddonova uzlu jeho dvojitá varianta. Přidaný ovin výrazně zvyšuje tření a nosnost uzlu. Zároveň ale zhoršuje jeho povolení před požadovaným posunutím po laně.

Začněte stejně jako u Heddonova uzlu, ale vytvořte dva oviny.
Nakonec opět provlékněte konce smyčky ohybem.

Další inovace Prusíkova uzlu jení použitelná na uzavřených smyčkách, při vázání se pracuje s oběma konci samostatně. Pokud je potřeba přicvaknout karabinu, uvažte na koncích třeba osmičkové poutko.

Jedná se v podstatě o převinuté očko uvázané okolo lana. Vytvořte závit a jeho jeden konec veďte rovnoběžně s lanem (ve směru tohoto konce se bude uzel volně posouvat). Volným koncem pak vytvořte takový počet ovinů, jaký zajistí potřebné tření.
Zatažením za horní konec (rovnoběžný s lanem) uzel pečlivě dotáhněte. Zátěž by měla viset na ovíjejícím konci. Tahem za druhý konec se uzel celkem snadno posouvá dokonce oběma směry.

Tato verze popouštěcí smyčky je výrazně bezpečnější než Prusíkův uzel. Drží (zatáhne se) i když je uvázaný volně, méně pečlivě. Pokud jsou v něm prověšená místa, má tendenci se roztahovat. K posouvání uzlu je naproti tomu třeba větší síly. Uvolňuje se snáz než její dole zatížená sestřička.

Vytvořte závit a nezatížený konec veďte rovnoběžně s lanem, proti směru očekávaného zatížení. Volný konec pak zepředu provlékněte závitem.
Volným koncem ovíjejte pevný konec společně s lanem.
Vytvořte dostatečný počet ovinů, urovnejte závity a dotáhněte pevným koncem.