Síťování

Síťovací jehla je nástroj, jehož hlavním účelem je udržet co možná největší množství vázacího materiálu a usnadnit jeho prostrkávání již uvázanými oky. Pro každou síť, resp. rozměry ok, budete potřebovat jinou jehlu. Vždy volte takovou, aby ještě prošla oky sítě, ale byla co možná největší. To vám umožní na ni navinout větší množství materiálu a nebudete muset tolikrát navazovat. S ohledem na půměr a ohebnost vázacího materiálu je důležitý volný prostor na jehle, kam se materiál namotává. Obvyklé délky jehel jsou 20-25 cm, s delšími se špatně manipuluje.

Jehly mohou mít různý tvar, mohou být z různého materiálu (dřevo, plast, kov, drát, papír, laminát, a podobně). Místo jehly může dobře posloužit tkací člunek (tkací jehla) používaný na protahování nitě na tkalcovském stavu. Pokud vážete z jemného materiálu, můžete použít místo síťovací jehly i člunek, který se používá na vázání frivolitkové krajky.

Pokud má jehla na obou stranách vidličku, oba konce vidličky se sbíhají k sobě, aby se usnadnilo prostrkávání jehly oky sítě a závity při vázání uzlu. Pevný "rámeček" okolo trnu dřevěné jehly má tentýž význam.

Málokdy se vám povede na jehlu navinout veškerý materiál potřebný na celou síť. Většinou je nutné po vypotřebování zásoby na jehle navinout na ni další dávku a materiál navázat. Vhodné místo k navázání je okraj sítě nebo místo, kde bude v následující řadě uzel. K navázání se používá škotová spojka (=tkalcovský uzel) a přečnívající konce se přišívají tak, aby nebyly vidět.

Bohužel, nějak jsem síťovací jehly moc neviděl nikde v prodeji, takže zbývá najít někoho, kdo vám ji vyrobí, nebo se do výroby pustit sám. Našel jsem zatím jen pár rozumných odkazů na webu: www.palickovani.cz, www.volny.cz/vtomek, a třeba ještě v www.rucniprace.cz. V takových obchodech bývají k dispozici jak síťovací (příp. filetovací) tak i tkací jehly, které lze k siťování také použít. Většinou jsou zde nabízeny sice jehly pro menší oka sítě a slabší materiál (největší jehla, kterou jsem na webu našel, je doporučena pro oka se stranou do 25 mm), ale na pokusy to rozhodně stačí. Ceny se pohybují mezi 100-200 Kč podle velikosti. Oba obrázky vpravo jsem převzal z těchto webových stránek, snad mi jejich majitel odpustí, když mu vlastně dělám reklamu. Na webu budou jistě k nalezení i jiní výrobci, já tu potřebu nemám a pokud vy ano, určitě to zvládnete bez mojí nápovědy. Pokud víte o nějakém kamenném obchodu, kde jsou jehly v prodeji, prosím, dejte mi o něm vědět. Čas od času zodpovídám dotazy na možnou koupi jehel, tak bych mohl zájemce odkázat na konkrétní obchod.  

Možnost koupě kovové tzv. filetovací jehly je například v tomto internetovém obchodě.

Malá kovová jehla z následujícího obrázku sloužila v první polovině 20. století mé babičce při síťování rukaviček.

Sadu podobných jehel s třemi dřívky pro různé velikosti ok je možné koupit v podnikové prodejně firmy Koh-i-noor v Praze v Kavkazské ulici. Sadu znají pod jménem filetovací sada.

Bohužel sadu lze použít jen na tenké příze, žádný silnější materiál pomocí ní nezpracujete.

Výroba dřevěné jehly

Vlastní výroba jehly není nic obtížného, prohlédněte si obrázky různých jehel a určitě najdete nějakou pro vás schůdnou cestu. K výrově doporučuji tvrdé neštípavé dřevo, třeba švestka nebo buk. Vezměte slabé prkýnko, na něj nakreslete obrys jehly, vyřízněte, dopilujte a pečlivě vyhlaďte jemným smirkovým papírem. V nouzi si můžete vyrobit zjednodušenou nouzovou jehlu třeba pomocí 4 kolářských hřebíků (hřebíky s malou válcovou hlavičkou, používají se např. k přibíjení palubek). Na každé čelo laťky zatlučte vedle sebe dva hřebíky a vázací materiál normálně namotejte na laťku jako by to byla cívka nebo tkací jehla. Jistě vás napadne i jiný způsob výroby nouzové jehly: vhodně zohýbaný drát, vystřižený karton, ...

Na obrázku máte jednu jehlu, kterou jsem si doma vlastnoručně ujehlil.

Výroba kovové jehly

Kovová jehla se používá většinou na jemnější síťky a bývá sletovaná z pevného drátu (třeba dráty používané pro výplet kol bicyklu). 2 dráty můžete prostrčit těsnou bužírkou a pak správně naohýbat nebo 2 správně tvarované dráty můžete pevně omotat nitěmi nebo slabým provázkem a případně natřít závity disperzním lepidlem.

Obrázek zobrazuje vlastnoručně vyrobenou jehlu před ovinutím středové části (tady jsou oba dráty místo sletování k sobě přilepené lepoxem).

Síťovací dřívko je nástroj, na kterém se váží jednotlivá oka sítě. Říká se tomu sice dřívko, ale to vůbec nemusí mít žádnou souvislost s materiálem, z kterého je pomůcka vyrobena. S úspěchem může být použit plast, papír, kov, ...

Jak je vidíte z obrázku, dřívko je prostá plochá laťka (je-li ze dřeva). Šířka dřívka, přesněji obvod jeho průřezu, určuje velikost jednotlivých ok. Obvod dřívka odpovídá délce dvou stran oka sítě (protože se řada ok váže tak, aby uzly byly mezi uzly předchozí řady). Šířka dřívka nemůže být menší než šířka jehly, tedy může, ale práci to pak komplikuje.

Obvykle mívá dřívko obdélníkový průřez, ale není to nutné. Staří námořníci například používali válcová dřívka. (V tom případě je postup vázání základního uzlu trochu odlišný od toho, který uvádím níže.) Dnes zhruba platí, že válcová dřívka jsou používána pro sítě s menšími oky a plochá dřívka pro sítě s většími oky. Ale záleží jen na Vás, je to v podstatě jedno.

Délka dřívka by v optimálním případě měla být taková, aby se na něj dala navléknout celá jedna řada sítě. U menších sítí to usnadňuje práci, ale u velkých sítí je to pochopitelně nesmysl. Kromě nesené váhy by se s potřebnou délkou obtížně manipulovalo, takže na dřívku je navlečeno jen několik naposledy uvázaných ok.

Příprava materiálu

Napřed na jehlu navineme materiál. Pokud máme jehlu s hrotem na jednom konci a s vidličkou na druhém, vede se na hrot zepředu zprava za hrotem vlevo dopředu, předem dolů, mezi hroty vidličky na zadní stranu, zezadu a zprava okolo hrotu vlevo dozadu, zadem dolů, mezi hroty vidličky dopředu, ... Při rovnoměrném navinutí je na hrotu vidět žebrování střídavě na přední a zadní straně. Uf, to je popis. Není jednodušší prozkoumat obrázky?

Pokud má jehla vidličku na obou stranách, navine se materiál na jehlu jako by to byla cívka.

Zahájení

Tradiční způsob zahájení používá jedno pomocné oko, na které se uváže několik ok první řady sítě. Oko může být tvořeno tak dlouhým provazem, že po rozvázání oka může použitá šňůra tvořit rovnou okraj sítě. To platí pro šikmé (diagonální) sítě, kdy do tohoto oka vážeme všechna oka první řady. V případě normální (čtvercové, obdélníkové) sítě do oka vážeme první dvě oka (levý horní roh sítě).

Při tomto způsobu zahájení přivázážeme vázací materiál namotaný na síťovací jehle k prvnímu pomocnému oku v podstatě libovolným uzlem a pak již vážeme vlastní oka.

Druhou možností je vytvořit první řadu jaksi uměle. Na laťku, kruh nebo jiný předmět, na kterém má síť začínat, vytvoříme první řadu tak, že uvážeme řadu liščích smyček tak, aby mezi každými dvěma smyčkami bylo jedno oko sítě. Oko musí mít správnou velikost, k tomu použijte síťovací dřívko.

Pochopitelně, místo liščích smyček můžete použít i smyčku lodní nebo libovolný jiný uvazovací uzel, který bude splňovat vaše estetické nároky.

Poznámka: Autorem těchto obrázků je DIO, kterého už přestaly bavit moje sliby a poslal mi obrázky dokumentující návod na vázání základního síťovacího uzlu. Jako dřívko použil pásek z průhledného plexiskla, takže je pěkně vidět polohu prstů i vedení vlákna pod ním. Vřele mu děkuji.

Poznámka:Uvedený postup je vhodný s použitím plochého dřívka, pro válcové dřívko je postup vázání základního uzlu trochu odlišný.)

Jako každý rutinně zvládaný postup doporučuji i tento vyzkoušet na menších výrobcích. Až je zvládnete, vrhněte se na ty velké.

Bez ohledu na to, co vyrábíte a jak je to veliké, vždy se postupuje zleva doprava, na konci řady se síť otočí a pracuje zase stejným směrem. (To se týká praváků, ačkoli jsem levák, postupuji stejně. Není však důvod nezaměnit pravou za levou a vše vázat opačně.)

1. Napřed si seženeme potřebný materiál, jehlu a dřívko a uděláme si představu o tom, co a jak velké chceme. Materiál navineme na jehlu a můžeme začít s vlastním vázáním.
2. Mezi levý palec a ukazovák uchopíme dřívko, zbylé prsty necháme na jeho spodní straně směrem vpravo, do pravé ruky vezmeme jehlu. (Uvázaná síť je od nás.) Vlákno s jehlou vedeme od sítě přes dřívko (horem) a dřívko i se třemi prsty jím volně ovineme. Za dřívkem vedeme vlákno vlevo (horem překříží samo sebe) a na horní straně dřívka si jej palcem přidržíme. (Po vytažení prstů vznikne prostor pro protažení jehly.)

   

3. Od palce uděláme směrem od nás větší ohyb. Vlákno tvořící ohyb musí být od dřívka dál než oko předchozí řady, ke kterému budeme právě vázané oko připojovat. Pak vlákno i s jehlou vedeme vpravo pod dřívkem k nám.

   

4. Jehlu vedeme skrz smyčku (mezi prsty a dřívkem) spodem do oka předchozí řady, horem přes vlákno tvořící ohyb. Při vázání první řady použijeme místo oka předchozí řady nějakou pomůcku (laťku, smyčku ze silnějšího provazu, ...), kterou na konci práce vyjmeme a oka sítě připevníme k předmětu, ke kterému skutečně patří - ucho kabely, pokud vyrábíme tašku, nosnou konstrukci houpací sítě, ...

   

5. Jehlu vytáhneme směrem nahoru, přitom malíčkem, který obklopoval jehlu, zachytíme vlákno.

   

6. Vše pečlivě utáhneme. Utažení uzlu provádíme ve dvou fázích.
   
   Po protažení jehly vlákno taháme k sobě přes dřívko (vrchem dřívka). Nejdřív povolíme palec levé ruky a vlákno necháme vyklouznout, současně vytáhneme prsteníček levé ruky z oblouku. Uvolněné vlákno utahujeme jehlou v pravé ruce k sobě, přitom dáváme pozor, aby smyčka kolem malíčku levé ruky se nepovolila. Tak jak taháme jehlou v pravé ruce, tak malíčkem levé ruky napínáme tak, abychom vrchní oko, kde děláme uzel, přitáhli na hranu pravítka.

   

7. Druhá fáze utažení uzlu spočívá v přidržení vznikajícího uzlu ukazovákem (prostředníčkem) levé ruky zezadu (zespodu). Po získání zkušeností s utahováním to možná nebude nutné. Při utahováni uzlu malíčkem levé ruky "doprovodíme" vlákno až na hranu dřívka, přičemž malíček tlačíme zespodu ke dřívku. Dalším utahováním se smyčka zmenšuje okolo malíku. Když máme pocit, že už smyčku malíkem neudržíme, lehce škubneme jehlou v pravé ruce tím uzel definitivně utáhneme. Uzel hotový.

   

8. Na konci každé řady dřívko vytáhneme (u velkých sítí necháme dříve uvázaná oka vlevo ze dřívka sklouznout dřív), síť otočíme a bez přerušení vlákna pokračujeme novou řadou.

Jak rozšiřování, tak i zužování sítě je jednoduhý úkon. Rozšiřování docílíme tím, že do posledního oka předchozí řady zavěsíme dvě oka řady, kterou právě děláme, místo oka jednoho. Tím spodní řada získá oko navíc. Když se podíváte o pár řádků výš na zahájení, vidíte, že do prvního pomocného oka můžete vevázat více ok. Takže vlastně rozšiřovat síť už jste uměli i před přečtením tohoto odstavce. Tady je to jen trochu zdůrazněno.

Zúžení docílíme uvázáním jednoho oka do dvou ok předchozí řady. Opět nic náročného.

Obdélníková síť

Ono to pojmenování obdélníková síť je hodně přitažené za vlasy. Ono je důležité napřed rozlišit sítě vázané diagonálně (od jednoho rohu úhlopříčně k protějšímu) od sítí vázaných po řadách hned od počátku. Rozdíl je popsán u zahájení. Obdélníkové sítě mohou vzniknout v obou případech, ale v druhém z nich vzniká obdélníková síť jaksi automaticky. V dalším textu se tedy budu zabývat pouze tradičním zahájením.

Pro tuto část textu budeme rozlišovat obdélníkovost sítě podle toho, v jaké poloze je síť používána. Za obdélníkové tak bývají považovány sítě, jejichž oka mají při použití dvě strany vodorovně a druhé dvě svisle. Příkladem budtež sítě používané ve sportu: tenisové, volejbalové, síťka na stolní tenis a podobně. Za diagonální sítě jsou v tomto rozlišování pak považovány sítě, které mají oko postavéné na roh: rybářské, houpací, ... Co se vázání sítě tradičním způsobem týká, není v nich žádný rozdíl, rozdíl je v upevnění a použití sítě.

Tradičně se sítě dělají od jednoho rohu (do pomocného oka jsou vsíťována dvě oka první řady) a postupně se rozšiřují až na požadovaný počet ok řady. Na začátku řady přidáme jedno oko a na konci řady oka dvě. Délka řady určuje šířku sítě. V případě diagonální sítě to platí přesně, v případě obdélníkové sítě (podle definice v předchozím odstavci) přeneseně, protože šířka je sice určena počtem ok v řadě, ale nelze ji měřit podél dřívka, nýbrž podél strany oka sítě. Tvoříme cíp sítě, takže měříme šířku vznikajícího pravoúhlého cípu.

Protože se váže jakoby diagonálně, po úhlopříčce sítě, je potřeba mírně upravit postup v okamžiku, kdy dosáhnete požadované šířky. Další řadu na jejím začátku zúžíme a na konci rozšíříme o jedno oko. Tím zachováme počet ok v řadě.

Po uvázání správného počtu řad se síť zase zúží ubíráním ok na začátku i konci řady do dvojice ok v dalším rohu sítě.

Kruhová síť

Kruhové sítě dosáhnete tak, že do pomocného oka na začátku vázání uvážete tolik ok, kolik je potřeba na to, aby "obkroužily" pomocné oko kolem dokola. Tento začátek se používá třeba pro pytlové sítě, například pro rybářský sak: počet ok zvětšujete na potřebný průměr válcovité sítě, a počet uvázaných řad určuje délku pytle. Nakonec se do poslední řady vsune šňůra, kterou se pytel zatáhne. (O něco výše je obrázek obdobného počátku s pevným kroužkem místo pomocného oka.)

Trojúhelníková síť

Trojúhelníková síť už pro Vás, po přečtení a vyzkoušení předchozích odstavců, musí být legrace. Je to právě ten začátek obdélníkové sítě. Jakmile dosáhnete potřebné délky přepony trojúhelníku, vázaní ukončíte.

Odvozené tvary sítí

Výše jsou popsané základní tvary sítí, jejich kombinací můžete vytvářet roztodivné tvary jiné. Jako příklad uvedu třeba obdélníkový rámec pro ozdobný okraj desky se vzorníkem uzlů. Tedy jakási síť, která má uprostřed prostor bez sítě. Další tvary už nechám na vaší nápaditosti a potřebě. Taková sítě se používaní hlavně pro dekorace.

Síť s nestejnými oky je už tak trochu frajeřina. Takové sítě jsou poměrně zřídka k vidění a plní hlavně dekorativní účel. Je potřeba pečlivě rozvrhnout velikost jednotlivých stran ok tak, aby šla síť vůbec uvázat a zároveň působila esteticky.

Bez dalších podrobností jako námět k úvahám uvedu 2 příklady:

• několik řad velkých ok střídáno s několika řadami malých ok (při přechodech je třeba síťovat několik ok z/do jednoho oka)
• střídání malých a velkých ok (jedno velké čtvercové oko je obklopeno čtyřmi obdélníkovými oky po stranách a čtyřmi malými čtvercovými oky v rozích)

Zájemcům o další možnosti doporučuji třeba návštěvu muzea ve Žďáru nad Sázavou, které má ve svých sbírkách řadu síťovaných vzorů. (Tento kraj byl naší síťařskou Mekkou. Odtud například pochází i ve světě oblíbená síťovka - taška, kterou vytlačily až dnešní igelitky.)

Těžká lana nelze síťovat tradičním způsobem. Jednak lano není dostatečně ohebné a druhak je lano tak těžké, že manipulace s dostatečně dlouhým lanem je hodně obtížná až nemožná.

Při práci s takovými lany se obvykle postupuje jinak. Postup nazývám vznikem nouzových sítí, ani ne tak proto, že by takto vznikaly sítě použitelné v nouzi, ale spíš proto, že těmito postupy lze vytvořit síť i bez síťovacích pomůcek, tady jakýmsi nouzovým nebo náhradním způsobem.

Nákladní sítě

Nouzové sítě

Základní síťovací uzel sice umožňuje vázat celou síť z jediného pramenu, ale vyžaduje poměrně ohebný materiál a vzhledově uzel také není kdoví jaký zázrak. Proto se pro zvláštní účely používají sítě s jinými uzly a sítě vázané z mnoha pramenů tak, jak je popsáno u vázání nouzových sítí.

Na ukázku jsem vybral pár uzlů, jejich vzhled můžete změnit i prostým uvázáním z několika pramenů najednou, změnou barevných kombinací a podobně.

Ambulanční spojka

Křížová spojka

Uzel dobrého skutku

Josefínský uzel

Nic vám nebrání vyzkoušet libovolné jiné uzly (navrhuji třeba uzel lásky nebo ze složitějších orientální uzel), jiné kombinace křížení (třeba volné překřížení sousedního pramene a uzel až v další řadě), ...

Když to vezmu do důsledku, provazový žebřík, pokud má vázané příčky, je také taková síť. Je tedy možné použít podobný uzel. Navíc musí být uzel uvázán svisle i vodorovně. Je to pracné, takže určitě nepůjde o běžné vázání sítě, ale jako zvláštní ozdobnou síť ... Proč ne.